Vyrazili jsme tedy k našemu stanu. “Dobal mi, prosím, ten spacák, já sbalím stan...” obrátil jsem se na Toma a nečekal jsem na odpověď. Oba jsme mlčeli. Já proto, že mě Tomovo vyvádění před klukama dost sralo a taky jsem tak trochu začínal žárlit - a Tom si zase nebyl jistej, jak moc jsem nasranej pro to, co tam vyváděl.“Tak a je to.” Dopnul jsem poslední zip zrovna ve chvíli, kdy k nám přicházeli Petr s Jardou.
“Tak co, jedeme?” Zeptal se Petr a já jen souhlasně zamručel. Během chvilky jsme si zhruba načrtli další etapu a nasedli na kola. Jel jsem první, potřeboval jsem se vybít, trochu to ve mně vřelo a nemínil jsem se dívat celou cestu, jak můj miláček zase šílí a vyvádí před klukama. Zato on jel samozřejmě jako poslední, aby měl dokonalý výhled. Mrcha... :)