Blonďák chvíli
zaváhal, ale pak chňapnul po telefonu. Jenomže... ruka mu jím
pouze prolítla. "Co... cože? Co to má znamenat?" Byl
úplně v šoku.
Hleděl jsem na to s
vytřeštěnýma očima. "No, a myslíš si, že já to vím?
Kdyby to nebyla pitomost, řeknu ti, že seš duch..."
"No to teda
nejsem!" Vykřikl ten blonďák a chtěl mi dát pěstí,
jenomže jeho ruka mojí hlavou opět jenom prolítla.
"No to já vím
taky, že nejseš, protože nic takovýho neexistuje!" Opáčil
jsem logicky a instinktivně jsem ucuknul před jeho pěstí, i když
jsem necítil ani závan vzduchu. "Ty vole!"
Blonďák byl očividně
v šoku... A najednou zmizel! Já jsem byl v úplně stejném šoku...
Chvíli jsem hledal mobil... "Hej, Gregu... To... to není
možný... Co mám dělat?" Vylíčil jsem mu přesně, co se
právě stalo.
"Duch, kterej
neví, že je duch... Mmm... To zní skutečně zajímavě... Zřejmě
tu ještě něco nedokončil, a proto tu zůstává. Musíš mu
pomoct to vyřešit. Pak zmizí. Teda, nejspíš..." Sděloval
mi Greg naprosto vážným tónem.
"Aha, tos mi teda
fakt pomohl... A co mám jako dělat? Dohodnout se s ním, že budeme
spolubydlové?"
"Ne. Musíš mu
pomoct naplnit jeho osud."
"No ty seš fakt
dobrej idiot. Jako bych neměl svých vlastních starostí dost.
Todle je celé nějaký pitomý trik, ne?" Tipnul jsem mu
telefon.
Pak jsem chvíli
bezradně stál a rozhlížel se. "Hej... Seš tu někde?"
Ptal jsem se opatrně, ale nikde nic. "Hej... Kámo..."
Zkusil jsem to zase, ale pořád nic.
Nakonec jsem šel do
té sprchy, co jsem měl sakra dělat. Pořádně se osprchuju a
půjdu spát, hotovo. Co mi to ten Greg vsugeroval za kraviny.
Vyšel jsem z koupelny, klasicky nahý a napůl tvrdý a zamířil
jsem do postele. Padl jsem do ní a chvíli jsem jenom tak ležel. A
pak se mi zdálo, že jsem shora zase něco zaslechl... pláč!
Vyskočil jsem z
postele a chvíli hledal trenky. To je přece pitomost,
pomyslel jsem si, ale nakonec jsem si je oblíkl. Opatrně jsem vyšel
z ložnice. "Hej, kámo... Seš tu?" Žádná odpověď,
akorát zřetelné štkaní z hudebního pokoje. Tiše jsem šel
nahoru. "Ahoj... Seš tu někde?"
A pak jsem zase uviděl
toho blonďáka. Seděl u klavíru a vzhlédl ke mně, úplně
uslzený. "Ne... neruším?" Zeptal jsem se pitomě. Sakra,
on je přece v mém bytě!
"Co se to se mnou
stalo?" Ptal se ten kluk skrz slzy. "Nevím ani kdo jsem,
jenom to, že tu bydlím..."
"No to já
nevím... Ty to taky nevíš? Jsem se tě chtěl právě zeptat, jak
se jmenuješ."
"Já... Nevím..."
Odpověděl smutně.
Jsem já sakra
normální? "Hej," natáhl jsem ruku a chtěl jsem ho
pohladit, bylo mi ho najednou hrozně líto. Jenomže ruka prostě
jenom projela vzduchem. "Já jsem Chris. Jestli tě to teda
zajímá. A fakt tu bydlím já. Ty jsi tu bydlel přede mnou a
agentka mi akorát řekla, že ten byt je k pronajmutí z rodinných
důvodů. Zítra zkusím zjistit víc, OK? Poptám se u sousedů, jak
ses jmenoval ... jmenuješ." Jak dojde na situaci, kdy je třeba
něco udělat a zařídit, jsem nepřekonatelnej.
"To bys pro mě
udělal?" Zakoukal se mi ten kluk do očí.
"Jasně, že
jo... Když už máme být spolubydlící, měli bysme asi vědět,
jak se jmenujem, ne?" Usmál jsem se na něj a on se najednou
taky usmál. Nádherně, upřímně... Neuvěřitelné, jak byl ten
kluk krásný, mnohem krásnější, než jak jsem si ho
představoval. Sice je to neskutečné, ale okamžitě se mi
postavil... Z ducha!
Kluk si otřel slzy,
zadíval se na mě, a pak se ironicky usmál. "Evidentně máš
problém..."
Mrkl jsem na něj a
zašklebil jsem se. "Ty seš gay, že jo?"
"No a?"
Vyštěkl obranně.
"No a nic, já
taky." Usmál jsem se. "To snad ani nebudu moct nikomu
vyprávět, že se mi postavilo péro z ducha."
Ušklíbl se na mě.
"No bezva. V mým bytě je takovej sameček a zrovna musím bejt
mrtvej..." Znělo to hrozně vtipně i morbidně zároveň.
"A co mám jako
říkat já?" Rozesmál jsem se. "Já mám v bytě samečka,
na kterýho si nemůžu ani sáhnout... A když si sem někoho
přivedu, tak ještě dělá scény!"
Blonďák si založil
ruce. "No toho blbečka co sis tu dotáhl mi ani nepřipomínej.
Máš fakt děsnej vkus."
"Hele, byl to
fakt hroznej debil, to je fakt," začal jsem omluvně. "Ale
vypadal docela dobře, to musíš uznat. Ale je fakt, že jsem měl
chuť ho poslat do hajzlu už cestou sem, kecal o děsnejch
kravinách. Ale víš jak, byl jsem nadrženej, tak se dá leccos
snést, ne? Na pohled byl pěknej, akorát v hlavě měl
vygumováno... No neboj, rozhodně s ním chodit nehodlám, akorát
jsem mu chtěl tu prázdnou hlavu trochu naplnit mrdkou a pak ho
vykopnout pryč."
"Jsi prase,"
odvětil můj astrální spolubydla a tvářil se pěkně naštvaně.
To je ale fakt
idiotská debata... "No dovol?" Ohradil jsem se.
"Já bych nikdy
nespal s nikým s kým nechodím!"
"Tvoje volba...
Já zas nevidím problém v tom si zapíchat, když je s kým. O co
ti jako jde?" Vyjel jsem po něm.
Chvíli mlčel a
koukal se do prázdna. "No... A teď už sex nikdy nezažiju...
Měl jsem tolik práce, že jsem na sex neměl čas... Vlastně na
nic jsem neměl čas, ani na lásku..." Vypadal neuvěřitelně
smutně.
"Hele, a sám na
sebe si sáhneš?" Vyhrkl jsem dřív, než jsem se nad tím
zamyslel. "Sorry..." Dodal jsem honem. "Víš co,
pojďme dolů. Tam si můžeme sednout... Cos vlastně dělal..."
A skončil jsem v půlce věty, protože on jenom prošel zdí a
zmizel mi z očí.
Seběhl jsem dolů do
pokoje. "Hele, seš tu někde? Neříkali ti, že je neslušný
se v půlce věty sebrat a odejít zdí?" Ale nikdo se mi
neozval, nebylo ho nikde vidět.
Nakonec jsem došel do
ložnice a zavřel za sebou dveře. Jo, samozřejmě, pitomost, ale
prostě jsem chtěl, ať jsou zavřené. Shodil jsem trenky a padl
jsem do postele. No co, tak konečně udělám to, co jsem dva dny
plánoval, koneckonců, fantazie k honění jsem měl k dispozici
spoustu. Lehce jsem se pousmál a začal jsem si s ním hrát.
Vtom zavřenýma
dveřma prošel ten kluk do ložnice. "Hele, kroť se... Pořád
seš ještě v mým bytě!"
Škubl jsem sebou.
"Hej, sakra, nemůžeš zaklepat? Nebo aspoň dopředu něco
říct? Taky chci mít soukromí!" Honem jsem se zakrýval
dekou. "A kromě toho, byt je můj, to si vyjasněme hned.
Klidně tu buď taky, ale trochu respektu, jo?"
Natáhl se na postel
vedle mě. "Promiň," omluvil se a já jsem se kousek
odsunul, ať má víc místa.
"Ne, v pohodě...
Mně to nevadí... Chceš... chceš tu spát se mnou?" zeptal
jsem se ho opatrně. A spí vůbec duchové? Nebo co vlastně dělají?
"Jenomže já
nespím. A ani nejím." Odpověděl tiše.
"Hmm... Hele, a
jestli to není blbý... a kam mizíš když zmizíš?" Zeptal
jsem se, rozhodnutý ten fenomén vědecky prozkoumat.
"Obvykle pomyslím
na nějaké místo a prostě jsem tam," jenom pokrčil rameny.
"Aha... Tak jo...
Hele, tak mě varuj napřed pokaždý... OK? A... Nemohl bys na
chvíli ještě k piánu třeba? Já bych rád dokončil... no víš
co."
"A nemůžu se
koukat?" Usmál se. "Nevím, jak dlouho tady ještě
budu... A nahejch kluků jsem si moc neužil," přiznal se
bezelstně.
"Neříkals
náhodou, že bys nikdy nespal s klukem, se kterým nechodíš? A
koukat na něčí honění je dost intimní věc... Co na to tvý
zásady?" Zeptal jsem se spíš provokativně než vážně.
"Nemyslíš, že
ty už jsou mi teď k ničemu?" Poznamenal docela věcně.
"Asi jo... Hele,
cos dělal kdyžs ještě... no původně prostě?" Zeptal jsem
se, odkopl jsem deku a začal jsem si ho zase pomalu hladit.
"Já nevím.
Jenom si pamatuju, že jsem to měl strašně rád a věnoval jsem
tomu veškerej čas."
"Aha... A neměls
nikoho? Nikdy?"
"To jo, to měl.
Nejsem panic. Ale nebylo jich moc. Vždycky jsem byl dost
romantickej. Sex na jednu noc pro mě neexistoval."
"Hmm... No to já
jsem teda ošoustal pěknou řádku kluků... nebo oni mě... Neva,
že o tom tak mluvím?"
"Ne. Už je mi to
všechno jedno," smutně sklopil oči. "Aspoň brzo poznám,
jaké je to na druhé straně."
"Hej, kámo... To
je mi líto..." Natáhl jsem k němu ruku a plácnul jí do
prázdna. "Ty vole! Sakra! Furt na to zapomínám..."
Chvíli jsem se na něj koukal. "Víš co? Ale tak se taky
svlíkni, jo?"
"Nemůžu..."
Odvětil a ukázal mi, že rukou projede i vlastním tělem.
"Aha... Jsem
myslel, že třeba zahoníme spolu..." Řekl jsem a znělo to
upřímně zklamaně, protože jsem taky upřímně zklamaný byl.
"Já myslím, že
duchové už nehoní," usmál se na mě.
"No to musíš
vědět ty nejlíp," usmál jsem se na něj taky. "Postavil
se ti někdy od tý doby co seš duch? By ti musel projet těma
džínama podle logiky toho, jak funguješ..." Zazubil jsem se.
Nic neodpověděl a
jenom se usmál a pak mě pozoroval, jak honím. Netrvalo mi to moc
dlouho a pořádně jsem se postříkal, jenom se u toho nádherně
zazubil. Jen tak jsme si ještě chvíli povídali, pak jsem najednou
usnul...
Ráno jsem se probudil
a postel vedle mě byla prázdná. Doufal jsem, že ten kluk bude
vedle mě, a když tam nebyl, byl jsem najednou strašně zklamaný.
"Tak už jsi
vzhůru?" Ozvalo se od dveří do ložnice. Stál tam a usmíval
se na mě.
"Ahoj, tady
seš... Jsem si akorát říkal, kam ses asi poděl. A dobré ráno
přeju. Dám si akorát sprchu, a hned budu zase u tebe, jo?"
"Jo jo, jasně.
To víš, ležet celou noc v posteli, když se mi nechce spát, to
bych nedal."
"To je asi fakt.
A cos vlastně dělal?"
"Byl jsem se
projít po městě."
"OK... Hele,"
zeptal jsem už ve dveřích od koupelny, "jak ty vlastně
hraješ na to piáno?"
"To ti je
zvláštní. Dokud jsem nevěděl, že jsem, hmm, duch, tak to prostě
normálně šlo. A od té doby, co jsem to zjistil, tak to už
nejde."
"To je totální
kravina přece... Takhle věci nemůžou fungovat..." Řekl jsem
pochybovačně a zavřel jsem se v koupelně.
Objevil se vedle mě
zrovna když jsem vycházel ze sprchy. "Máš moc hezkej zadek,
víš o tom?" Zeptal se s úsměvem.
"Fakt, joo? Ses
koukal, syčáku?" Usmál jsem se taky a otočil jsem se k němu
zadkem, ať si ho teda může prohlídnout pořádně.
"No jistěže,"
pokračoval vesele, "a mám pro něj výraz nejvyššího
obdivu."
"Slušňák,
tsss..." Zasmál jsem se a šel jsem si chystat snídani.
Zrovna jsem se chystal
sednout ke stolu, když mi zazvonil telefon. To číslo mi vůbec nic
neříkalo, ale zvedl jsem to a za chvíli už jsem to věděl. Byl
to ten boreček z baru.
"Heleď, nějak
jsme to posrali... Ale na tu tvoji prdel k omrdání nemůžu
zapomenout, při tom pohledu bych si tu svoji pasivitu i rozmyslel,"
rozjel se a přihodil pár peprných výrazu na téma, co by dělal
on se mnou a co já s ním. Za normálních okolností by mi to vůbec
nevadilo, ale v té chvíli mě to vůbec nebralo. Vlastně mi byly
daleko sympatičtější lichotky mého spolubydly.
Jenom jsem směrem k
němu protočil oči. "Jo noo, hele... Díky teda... Víš, mám
toho teď fakticky hodně... Ale určitě se ozvu, jo?" Nechtěl
jsem v tom hovoru pokračovat.
"Tak jo," a
naštěstí zavěsil.
"Ty jo, to si
fakt nepamatuju, že bych tomu volovi dával svý číslo. A to jsem
nic nepil, fakticky..." Vysvětloval jsem trochu omluvně.
"No jo, to se
stává," zhodnotil to spolubydla. "Co ti vlastně chtěl?"
"Co asi..."
Ušklíbl jsem se. "Myslí si o mým zadku to samý co ty... A
jakože výjimečně by byl ochotnej nedělat pasiva a opíchat mě...
Boože... To mi jako prokázal fakt milost, pitomeček..."
"Jak vulgární!"
Odfrknul si můj spolubydla.
"Vulgární
nevím..." Snídal jsem u toho. "Mně nevadí se s klukama
bavit explicitně o sexu... Ale hlavně to bylo od něj takový
pitomý... Fakt vykrákaná hlava... V osm ráno telefonuje, jestli
si nezapícháme..."
"Je vulgární,"
trval na svém spolubydla a procházel se po bytě.
"Ježííš, je
to mladej nadrženej blbeček... Já klukům taky říkám různý
věci, když je chci dostat do postele... To jenom tobě to přijde
vulgární, nám ostatním to přijde většinou rajcovní, víš?"
Zazubil jsem se na něj. Zatvářil se děsně uraženě, otočil se
ke stěně a mlčel. "Hele, sorry... Nezlobíš se?" Zkusil
jsem to opatrně.
"Nee, nezlobím."
"Fakt jsem se tě
nechtěl dotknout, kámo..."
"Půjdeme za těma
sousedama konečně?" Změnil náhle téma, tak jsem rychle
dopil džus a vyrazili jsme.
zajímavý, pokračuj ;-)
OdpovědětVymazatDík, pokračování je a bude :0
Vymazat